ČTYŘI - 2.ČÁST
Lissa.
Dokonce i vyřčení jejího jména v mé mysli mi způsobilo bolest, a to zejména poté, co jsem ji včera v noci viděla. Volba mezi Lissou a Dimitrijem byla nejtěžší v mém životě, ani uplynulý čas to nedělal lehčí.
Adrian vypadal klidně, jako by mohl číst mé myšlenky. "Uvidíte se?"
"Ne" řekla jsem, nechtěla jsem se přiznat že jsem ji minulou moc viděla. Nechám ho si myslet že jsem opravdu osvobozená od všeho. "To už není můj život."
"Přesně tak, tvůj život je především o nebezpečných misích."
"To nemůžeš pochopit, žádné pítí, kouření nebo sukničkářství."
Zavrtěl hlavou. "Jenom tebe chci Rose."
Bohužel, jsem mu to věřila. Bylo by jednodušší pro oba, kdyby si mohl najít nějakou jinou. "Můžeš to tak cítit, ale budeš muset čekat. "
Zavrtěl hlavou. "Jenom tebe chci Rose."
Bohužel, jsem mu to věřila. Bylo by jednodušší pro oba, kdyby si mohl najít nějakou jinou. "Můžeš to tak cítit, ale budeš muset čekat. "
"Hodně dlouho?"
Ptal se mě na to pořád, a pokaždé jsem zdůraznila, jak dlouho to může
být a jak on semnou byl ztrácí čas. Přemýšlela jsem o Sydney jako o možném vůdci, ale dnes večer jsem zaváhala. "Já nevím."
Naděje mu rozkvetla na tváři. "To je nejvíce optimistická věc
jakou si mi řekla, takže seš daleko. "
"Neber si z toho moc. 'Já opravdu nevím,' mohl by to být jeden den nebo jeden rok. Nebo nikdy. "
Jeho úsměv se ztratil, musela jsem si přiznat, že to bylo roztomilé.
"Budu doufat, že to bude jen jeden den."
Přemýšlela jsem o Sydney a přišla mi otázka na jazyk. "Hele, už si
někdy slyšel o alchymistech? "
"Jasně," řekl.
Typické. "Samozřejmě že jo."
"Proč? Viděli jsi se s nimi? "
"Tak nějak".
"Co provádíš?"
"Proč myslíš, že jsem něco udělala?"
Zasmál se. "Alchymisté se ukazují pouze jsou-li potíže a přinášejí potíže. Ať jsi kdekoliv buď opatrná. Jsou to náboženští fanatici. "
"To je jaksi extrémní," řekla jsem. Sydneyina víra se mi nezdála špatná.
"Jen se nenech převést ." Mrkl na mě. "Mám tě rád, tak jak hříšná jsi"
Chtěla jsem mu říct, že se mě Sydney nesnaží spasit, ale on skončil sem a posílal mě zpátky do mích snů.
Až na to,že jsem se nevrátila k snění, ale probudila jsem se. Vlak konejšivě broukal jak jsme uháněli přes ruský venkov. Moje lampa na čtení byla ještě rosvícená, její světlo bylo příliš jasné pro mé ospalé oči. Natáhla jsem se ji vypnout, ale zjistil, Sydneyia je postel byla prázdná. Pravděpodobně je v koupelně, pomyslela jsem si. Přesto jsem se cítila nesvá. Ona a její skupina Alchymistéů byli pro mě ještě tajemstvím, a najednou jsem měla strach, že by mohla mít nějaký nekalý plán.
Byla pryč, aby se setkala s nějakým tajným agentem? Rozhodla jsem se najít ji.
Je pravda, že jsem neměla tušení, kde by mohla být ve vlaku této velikosti,
ale logika mě nikdy předtím skutečně neodradila. Tak, proč by měla teď.
Vklouzla jsem do svých bot a vyšla z kupíčka na chodbu. Zjistila jsem , že se nemusím dívat moc daleko.
Ptal se mě na to pořád, a pokaždé jsem zdůraznila, jak dlouho to může
být a jak on semnou byl ztrácí čas. Přemýšlela jsem o Sydney jako o možném vůdci, ale dnes večer jsem zaváhala. "Já nevím."
Naděje mu rozkvetla na tváři. "To je nejvíce optimistická věc
jakou si mi řekla, takže seš daleko. "
"Neber si z toho moc. 'Já opravdu nevím,' mohl by to být jeden den nebo jeden rok. Nebo nikdy. "
Jeho úsměv se ztratil, musela jsem si přiznat, že to bylo roztomilé.
"Budu doufat, že to bude jen jeden den."
Přemýšlela jsem o Sydney a přišla mi otázka na jazyk. "Hele, už si
někdy slyšel o alchymistech? "
"Jasně," řekl.
Typické. "Samozřejmě že jo."
"Proč? Viděli jsi se s nimi? "
"Tak nějak".
"Co provádíš?"
"Proč myslíš, že jsem něco udělala?"
Zasmál se. "Alchymisté se ukazují pouze jsou-li potíže a přinášejí potíže. Ať jsi kdekoliv buď opatrná. Jsou to náboženští fanatici. "
"To je jaksi extrémní," řekla jsem. Sydneyina víra se mi nezdála špatná.
"Jen se nenech převést ." Mrkl na mě. "Mám tě rád, tak jak hříšná jsi"
Chtěla jsem mu říct, že se mě Sydney nesnaží spasit, ale on skončil sem a posílal mě zpátky do mích snů.
Až na to,že jsem se nevrátila k snění, ale probudila jsem se. Vlak konejšivě broukal jak jsme uháněli přes ruský venkov. Moje lampa na čtení byla ještě rosvícená, její světlo bylo příliš jasné pro mé ospalé oči. Natáhla jsem se ji vypnout, ale zjistil, Sydneyia je postel byla prázdná. Pravděpodobně je v koupelně, pomyslela jsem si. Přesto jsem se cítila nesvá. Ona a její skupina Alchymistéů byli pro mě ještě tajemstvím, a najednou jsem měla strach, že by mohla mít nějaký nekalý plán.
Byla pryč, aby se setkala s nějakým tajným agentem? Rozhodla jsem se najít ji.
Je pravda, že jsem neměla tušení, kde by mohla být ve vlaku této velikosti,
ale logika mě nikdy předtím skutečně neodradila. Tak, proč by měla teď.
Vklouzla jsem do svých bot a vyšla z kupíčka na chodbu. Zjistila jsem , že se nemusím dívat moc daleko.
Chodba byla lemována okny, vše zahalené v těch bohatých záclonách a Sydney stála zády ke mně a dívala se ven jedním oknem, zabalená do deky. Její vlasy byly rozcuchané od spánku a
vypadaly méně zlata v tomhle nedostatečném osvětlení.
"Hele ..." začala jsem váhavě. "Jsi v pořádku?"
Obrátila se ke mně. Jedna ruka držela deku, a druhá si hrála s křížem kolem krku. Vzpomněla jsem si na Adriananovi poznámky o náboženství.
"Nemůžu spát," řekla stroze.
"Je to ... je to kvůli mně?"
Její jedinou odpovědí bylo, že se obrátila zpátky k oknu.
"Podívej," řekla jsem a cítila se bezmocná. "Jestli existuje něco, co můžu udělat ... kromě toho, že bych zrušila tuhle cestu ... "
"Budu o tom přemýšlet," řekla. " Je to pro mě opravdu divné.
Zabývám se tebou po celou dobu, ale je to vlastně kvůli tobě, víš? "
"Mohli bychom mí každá svůj pokoj, pokud by ti to pomohlo.
Můžem najít průvodce, a já mu zaplatím. "
Zavrtěla hlavou. "Je to jen pár dní."
Nevěděla jsem, co jiného na to říct. Se Sydney spolu s nevyhovujícím velkém schématu mých plánů, ale nechtěla jsem, aby trpěla. Pozorovala jsem ji, jak si hraje s křížem a snažila jsem se vymyslet něco co by ji uklidnilo. Možná přez naše názory na boha, by mohl být způsob, jak se k ní dostat blíž, ale nějak jsem si nemyslela, že říkat jí, jak jsem
měla denní bitvy s Bohem a pochybovala o jeho existenci ještě víc v poslední době. Opravdu, pomozte mi s celou tou pověstí zlého zvířete noci.
vypadaly méně zlata v tomhle nedostatečném osvětlení.
"Hele ..." začala jsem váhavě. "Jsi v pořádku?"
Obrátila se ke mně. Jedna ruka držela deku, a druhá si hrála s křížem kolem krku. Vzpomněla jsem si na Adriananovi poznámky o náboženství.
"Nemůžu spát," řekla stroze.
"Je to ... je to kvůli mně?"
Její jedinou odpovědí bylo, že se obrátila zpátky k oknu.
"Podívej," řekla jsem a cítila se bezmocná. "Jestli existuje něco, co můžu udělat ... kromě toho, že bych zrušila tuhle cestu ... "
"Budu o tom přemýšlet," řekla. " Je to pro mě opravdu divné.
Zabývám se tebou po celou dobu, ale je to vlastně kvůli tobě, víš? "
"Mohli bychom mí každá svůj pokoj, pokud by ti to pomohlo.
Můžem najít průvodce, a já mu zaplatím. "
Zavrtěla hlavou. "Je to jen pár dní."
Nevěděla jsem, co jiného na to říct. Se Sydney spolu s nevyhovujícím velkém schématu mých plánů, ale nechtěla jsem, aby trpěla. Pozorovala jsem ji, jak si hraje s křížem a snažila jsem se vymyslet něco co by ji uklidnilo. Možná přez naše názory na boha, by mohl být způsob, jak se k ní dostat blíž, ale nějak jsem si nemyslela, že říkat jí, jak jsem
měla denní bitvy s Bohem a pochybovala o jeho existenci ještě víc v poslední době. Opravdu, pomozte mi s celou tou pověstí zlého zvířete noci.
"Dobře," řekla jsem nakonec. "Dejte mi vědět, pokud si to rozmyslíte."
Vrátila jsem se do postele a usnula překvapivě rychle, přestože znepokojující bylo, že by tam stála na chodbě po celou noc. Přesto, když jsem se ráno probudila, ležela stočená do klubíčka na posteli, spala. Zdá se, že její vyčerpání bylo tak silné, že dokonce i strach ze mě ji vyhnal
k odpočinku. Vstala jsem a tiše si převlékla tričko a tepláky.
Šla bych zpátky do postele, ale byla jsem hladová po snídani a Sydney
může spát déle, když jsem nebyla v okolí.
Restaurace byla v dalším vagonu a vypadala jako ze starého filmu. Elegantní vínové prádlo, pověšené tabulky z mosazi
a tmavého dřeva, spolu s kousky pestře barevných uměleckými skly,
Dalo to celé místnosti starožitný pocit. Vypadalo to spíš jako restaurace
v ulicích Petrohradu, než vlakové stolování.
Objednala jsem si něco, co mi připomnělo nejasně z francouzské topinky, s výjimkou, že na tom byl sýr. Přišlo to i s klobásou, jakou měli ostatní, když jsem procházela.
Dojídala jsem, když vešla Sydney dovnitř. Když jsem ji potkala první noc, jsem předpokládala, že kalhoty a blůzu měla kvůli Slavíku. Ale musela jsem přiznat, že to byl její normální styl.
Ona mi připadala jako jedna z těch lidí, kteří neměli vlastní džíny nebo tričko. Byla rozcuchaná, když stála v chodbě včera v noci, ale nyní byla elegantní, měla černé kalhoty a tmavě zelený svetr. Měla jsem v džíny ašedou košily a slouhým rukávem. Cítila jsem se nedbale vedle ní. Její vlasy byly matné a upravené, ale měla mírně chaotický vzhled, který nikdy nevytratila, bez ohledu na to, jak silně se snažila. Alespoň jsem měla elegantní cop dneska.
Sedla si naproti mně a objednala si omeletu, když přišel číšník a opět s ním mluvila v ruštině.
"Jak to děláš?" Zeptala jsem se.
"Co, rusky?" Pokrčila rameny. "Musela jsem se to naučit, když jsem vyrůstala. A taky několik dalších jazyků. "
"Wow." Musela jsem přiznat. Moc jsem o tom nepřemýšlela, ale teď, když jsem na cestě za Dimitrim jsem si opravdu přála naučit se Ruštinu. Teoreticky na to nebylo příliš pozdě, ale přesto ... to byl náročný úkol.
"Musíš se naučit spoustu věcí pro tuhle práci," jak jsem přemýšlela co to musí znamenat, být součástí tajné skupiny, která obsáhla mezinárodní linky a byla ve styku s nejrůznějšími vládami.
Mě napadlo něco jiného. "Co to používáte na Strigoly? Že se jejich tělo rozpadlo? "
Usmála se. Sokoro. "No, alchymisti začínali jako
skupina lidí, kteří se snažily dělat lektvary, že? Je to chemikálie, kterou jsme vyvinuly, abychom se rychle zbavili těl Strigolů. "
"Mohli byste je tím zabít?" Zeptala jsem se. Vidina na Strigoly rozpouštějící se v kapalině, byla mnohem jednodušší než obvyklé způsoby:
propíchnutí, useknutí hlavy, nebo spálení.
"Bohužel ne. Účinkuje to jen na mrtvoly. "
"Ach jo," řekla jsem. Napadlo mě, mít nějaký ten lektvar v rukávu,ale usoudila jsem , že bych měla zmenšit množství otázek na Sydney.
Vrátila jsem se do postele a usnula překvapivě rychle, přestože znepokojující bylo, že by tam stála na chodbě po celou noc. Přesto, když jsem se ráno probudila, ležela stočená do klubíčka na posteli, spala. Zdá se, že její vyčerpání bylo tak silné, že dokonce i strach ze mě ji vyhnal
k odpočinku. Vstala jsem a tiše si převlékla tričko a tepláky.
Šla bych zpátky do postele, ale byla jsem hladová po snídani a Sydney
může spát déle, když jsem nebyla v okolí.
Restaurace byla v dalším vagonu a vypadala jako ze starého filmu. Elegantní vínové prádlo, pověšené tabulky z mosazi
a tmavého dřeva, spolu s kousky pestře barevných uměleckými skly,
Dalo to celé místnosti starožitný pocit. Vypadalo to spíš jako restaurace
v ulicích Petrohradu, než vlakové stolování.
Objednala jsem si něco, co mi připomnělo nejasně z francouzské topinky, s výjimkou, že na tom byl sýr. Přišlo to i s klobásou, jakou měli ostatní, když jsem procházela.
Dojídala jsem, když vešla Sydney dovnitř. Když jsem ji potkala první noc, jsem předpokládala, že kalhoty a blůzu měla kvůli Slavíku. Ale musela jsem přiznat, že to byl její normální styl.
Ona mi připadala jako jedna z těch lidí, kteří neměli vlastní džíny nebo tričko. Byla rozcuchaná, když stála v chodbě včera v noci, ale nyní byla elegantní, měla černé kalhoty a tmavě zelený svetr. Měla jsem v džíny ašedou košily a slouhým rukávem. Cítila jsem se nedbale vedle ní. Její vlasy byly matné a upravené, ale měla mírně chaotický vzhled, který nikdy nevytratila, bez ohledu na to, jak silně se snažila. Alespoň jsem měla elegantní cop dneska.
Sedla si naproti mně a objednala si omeletu, když přišel číšník a opět s ním mluvila v ruštině.
"Jak to děláš?" Zeptala jsem se.
"Co, rusky?" Pokrčila rameny. "Musela jsem se to naučit, když jsem vyrůstala. A taky několik dalších jazyků. "
"Wow." Musela jsem přiznat. Moc jsem o tom nepřemýšlela, ale teď, když jsem na cestě za Dimitrim jsem si opravdu přála naučit se Ruštinu. Teoreticky na to nebylo příliš pozdě, ale přesto ... to byl náročný úkol.
"Musíš se naučit spoustu věcí pro tuhle práci," jak jsem přemýšlela co to musí znamenat, být součástí tajné skupiny, která obsáhla mezinárodní linky a byla ve styku s nejrůznějšími vládami.
Mě napadlo něco jiného. "Co to používáte na Strigoly? Že se jejich tělo rozpadlo? "
Usmála se. Sokoro. "No, alchymisti začínali jako
skupina lidí, kteří se snažily dělat lektvary, že? Je to chemikálie, kterou jsme vyvinuly, abychom se rychle zbavili těl Strigolů. "
"Mohli byste je tím zabít?" Zeptala jsem se. Vidina na Strigoly rozpouštějící se v kapalině, byla mnohem jednodušší než obvyklé způsoby:
propíchnutí, useknutí hlavy, nebo spálení.
"Bohužel ne. Účinkuje to jen na mrtvoly. "
"Ach jo," řekla jsem. Napadlo mě, mít nějaký ten lektvar v rukávu,ale usoudila jsem , že bych měla zmenšit množství otázek na Sydney.
"Co budeme dělat, až se dostaneme do Omšku?"
"Omsku," opravila ho. "Pronajmem si auto a urazíme zbytek cesty tím to způsobem. "
"Omsku," opravila ho. "Pronajmem si auto a urazíme zbytek cesty tím to způsobem. "
"Byl si tam? V téhle vesnici? "
Přikývla. "Jednou".
"Jaká je?" Zeptala jsem se, překvapena slyšet melancholický vědomí ve svém vlastním hlase. Kromě mé snaze najít Dimitriho, tam byl kousek ze mě, který lpěl na všechno, na co on. Chtěla jsem o něm vědět všechno, že jsem nevěděla kam dřív. Pokud by mi škola dala jeho věci, tak bych sním spala každou noc. Jeho pokoj byl vyklizen docela rychle, i když. Teď jsem
mohla shromáždit jen kousků z něho, jako jsem posbírala tyto kousky informací.
"Je to jako jakákoli jiná dhampírská vesnice, řekla bych."
"Nikdy jsem v žádné nebyla."
Číšník donesl Sydney její omeletu a ta zadržela vidličku ve vzduchu. "Opravdu? Myslela jsem, že vám všem ... no, já nevím. "
Zavrtěla jsem hlavou. "Byla jsem na akademii celý můj život. Více
méně. " Moje dva roky mezi lidmi nebyly opravdu důležité.
Sydney žvýkala zamyšleně. Byla jsem ochoten se vsadit, že nedojí omeletu. Z toho, co jsem viděla, při první noci, když čekala na vlaky se nedalo říct, že by něco snědla. Jako kdyby existovala ve vzduchu. Možná to byla další věc, Alchymistů.
S největší pravděpodobností to byla jen věc Sydney.
"Město je z poloviny lidské a z poloviny dhampírské, ale dhampíři mají ve směs celou společnost podzemní, a lidi jsou jim zcela lhostejní. "
Vždycky tam byla subkultura děje, ale já bych neměla ponětí, jak by to zapadá do zbytku města. "A?" Zeptala jsem se.
"Co je to subkultura?"
Postavila ji vidličku. "Řekněme, že by sis měla zlepšit znalosti."
Přikývla. "Jednou".
"Jaká je?" Zeptala jsem se, překvapena slyšet melancholický vědomí ve svém vlastním hlase. Kromě mé snaze najít Dimitriho, tam byl kousek ze mě, který lpěl na všechno, na co on. Chtěla jsem o něm vědět všechno, že jsem nevěděla kam dřív. Pokud by mi škola dala jeho věci, tak bych sním spala každou noc. Jeho pokoj byl vyklizen docela rychle, i když. Teď jsem
mohla shromáždit jen kousků z něho, jako jsem posbírala tyto kousky informací.
"Je to jako jakákoli jiná dhampírská vesnice, řekla bych."
"Nikdy jsem v žádné nebyla."
Číšník donesl Sydney její omeletu a ta zadržela vidličku ve vzduchu. "Opravdu? Myslela jsem, že vám všem ... no, já nevím. "
Zavrtěla jsem hlavou. "Byla jsem na akademii celý můj život. Více
méně. " Moje dva roky mezi lidmi nebyly opravdu důležité.
Sydney žvýkala zamyšleně. Byla jsem ochoten se vsadit, že nedojí omeletu. Z toho, co jsem viděla, při první noci, když čekala na vlaky se nedalo říct, že by něco snědla. Jako kdyby existovala ve vzduchu. Možná to byla další věc, Alchymistů.
S největší pravděpodobností to byla jen věc Sydney.
"Město je z poloviny lidské a z poloviny dhampírské, ale dhampíři mají ve směs celou společnost podzemní, a lidi jsou jim zcela lhostejní. "
Vždycky tam byla subkultura děje, ale já bych neměla ponětí, jak by to zapadá do zbytku města. "A?" Zeptala jsem se.
"Co je to subkultura?"
Postavila ji vidličku. "Řekněme, že by sis měla zlepšit znalosti."
ZDROJ: http://paffynka.blog.cz/